FAQ: Jak na první dny křečíka džungarského?

Máme zde první větší příspěvek našeho věrného čtenáře na téma Jak ze dvou křečků jich více vyrobiti ... :-)

Březost a fertilita vůbec: akt oplodnění trvá zpravidla 30 - 40 minut. Samička při tom kvičí, jako kdyby ji na nože brali, ale výsledek se dostaví. Mláďátka přijdou na svět po 3 týdnech. A ještě týž den, tj. pár hodin po vrhnutí mladých křečíků je schopna s chutí "počít" znovu!

Že je samička březí se pozná cca za 10 dní mimo jiné tím, že je samozřejmě mírně silnější. Před vrhem maličkých se nenamáhá nějakým stavěním hnízdečka, ale o to pilnější je potom. Kromě běžných pilin je dobré dát do klece kousky i celé kusy toaletního papíru nebo papírových kapesníčků. Netečný sameček se zapojuje aktivně do budování měkkoučké podestýlky pro omladinu. Může se stát, že místo odchovu volí samička na první pohled nemožném místě v kleci (např. v patrové kleci až ve "2. poschodí").

Mláďátka jsou těsně po narození velikosti malé fazole. Tmavo růžové, spíš fialové barvy, neschopna samostatného pohybu, slepá, samozřejmě odkázána na matku. Tato neschopnost samostatného pohybu trvá však jen několik hodin, možná den. Po té jsou schopna se již nekoordinovaně pohybovat, samozřejmě poslepu. Hned po narození jsou první náznaky našedlé srsti na hřbetě.

Zpět k "hnízdu". Samička je schopna si - jak už bylo řečeno za pilné pomoci samečka - nanosit v tlamičce piliny, papír aj. a natahat tam malé křečíky. Samozřejmě téměř vždy do rohu, aby měla co nejméně práce s ohlídáním si ministádečka, ale i tak bude mít starostí více než dost. Samička mladé zalehne a kojí prakticky bez přestání ve dne v noci. Čerstvě narozený křečík váží 2 a po pár hodinách 3 gramy. Je nemotorný, ale neomylně pozná, kde teče mamince mlíčko. Samička je po vrhu silně žravá - prostě doplňuje kalorie a výživné látky, které hned vzápětí předává. Pro jídlo je schopná si dojít kamkoli a vůbec jí nevadí, že za sebou tahá na svých "cecících" zprvu všechny novorozence, než postupně od jejich struků odpadnou. Klidně pak bez jakéhokoliv mazlení chytne stále ještě "fazolky" do tlamičky a odnosí je zpátky do hnízdečka. Jakoby jí ani nevadilo, že mezitím jí z hnízda zase pár "kousků" popadá dolů, takže se pěkně namaká, než zas dá hnízdečko na pár hodin do "richtiku". Samička je zprvu vyplašená a ve střehu, ale později si navykne a dokonce s tím i - mrška - tak trochu počítá, že člověk jí pomůže popadaná mláďátka nabírat kávovou lžičkou a dávat nacvičeným způsobem přímo do hnízda. Někdy jedno a totéž mládě i třikrát po sobě. Pokud je to samozřejmě ten případ, že si neudělala hnízdo v domečku na dně klece.

Mizernou - byť dobře míněnou - pomocí bývají hadry nebo vata, které dáme do klece v domnění, že tím samičce pomůžeme udělat ještě měkčí výstelku hnízda. Samička to samozřejmě ráda použije, ale hadry po rozcupování pouštějí nitě a podobně vata. Do oček a chuchvalců takhle vzniklých se minikřečík zaplete a visí-li za nožku několik hodin, než se na to případně přijde, už mu není pomoci, protože sám nemá naprosto sílu se z tohoto pouta vymanit. Snaha na nožku namotané nitky odstřihnout se míjejí účinkem, protože nožky jsou tak tenoučké, že je riziko, že spíš než niti zvířátku odstřihneme nožku samotnou. A pokud se to přece jen zdaří, křečík už několika hodinový výpadek svého zdevastovaného a utrápeného tělíčka ani přes snahu matky nedožene a pojde.

Rola samečka - usídlí se někde v koutku klece, taky si pořádně "ustele" a spíše jen hrdě pozoruje své dílo. Je však ochoten matce kdykoliv pomoci s hnízdem, případně malochy bránit. Jeho role vypadá v této fázi nevýznamně - ale pravý opak je pravdou, jak se později ukáže.

Dospívání křečíků probíhá nesmírně rychle. Teprve třídenního křečíka lze vidět šmatlat a plazit se po milimetrech po koberci, když předtím nějakým způsobem "vypadl" z klece. Srstečka rychle dorůstá, po týdnu už je jasně šedá, zoubky jsou patrné skoro hned po narození. Po týdnu zmiznou blány pokrývající oči a křeček se přestává pohybovat "po slepu". Mimochodem těsně po narození lze téměř neomylně už pohledem rozpoznat, jde-li o samečka nebo samičku, protože tělíčko nemá zespodu ještě žádnou srst. Zhruba po týdnu už se křečíci rozhlížejí po jiné, než mléčné výživě. Reagují na rozdrcená slunečnicová semínka, začnou okousávat nabízené lístky čerstvého salátu a mlsně se olizují po sýru "Lučina" (pokud jim ho hladová matka "nesežere"). Po deseti až dvanácti dnech se z ničeho nic objeví i v horních patrech klece a začínají vesele rajtovat, kde se dá. Pokud si samička chce sjednat pořádek, i když v této fázi už to bývá spíš výjimečně, i nadále použije chmatu, kdy křečka lapne za hřbet nebo za krk do tlamky a přenese si ho, kam potřebuje. Zatímco ještě před několika dny se křečíci za každou cenu snažili dostat se do hejna k matce, resp. pokud možno pod ni, teď už se rychle osamostatňují a končí to zpravidla tak, že samička dva někam přenese a tři jí odtamtud mezitím utečou.

Na to, jak pečlivě se o čerstvé křečíky samička stará, má vliv hlavně to, jde-li o první potomky a je-li v kleci přítomen sameček. Násilné oddělení samečka ještě před vrhem mláďat (protože jsme si řekli, že sotva samička vrhne, už má chuť přivítat samečka k dalšímu páření) má pak za následek, že samička je silně podrážděná, mláďata nechává velmi často napospas. Jiná podoba chování je, že z ničeho nic se v nestřežené chvíli dokáže dostat z klece a vynosit tajně všechny ještě slepé křečíky do vzdálenosti několika metrů na nejvíce zaneřáděné a nebezpečné místo. V našem případě do záchodové stoupačky v panelovém domě. Po mnohahodinovém nekonečném hledání se v paprscích rozsvícené baterky objeví v temnotě křečice s mláďaty ležícími společně ve hnízdě ze špíny, prachu a zbytku skelné vaty a azbestu, který ve stupačce za toaletou v paneláku tradičně zbývá po stavbařích.

Jinak křečci i v pozdější době, přestože mají vše, co ke spokojenému životu potřebují, mají snahu "změnit prostředí". Než úplně dospějí (a "zmohutní"), je dobré klec obalit na dobu cca dvou týdnu nějakým silnějším průhledným igelitem nebo fólií.

Ještě ke stravě. Dost záleží i na tom, co se jim odmalička nabízí. Kromě tradiční křeččí stravy, různých směsí a nevyloupaných slunečnicových semen, které snad milují nejvíce, jim může velmi chutnat i již zmiňovaný měkký sýr "Lučina". Pokud možno čerstvý, tzv. ještě v záruční lhůtě, dokud je vlhký a voňavý. Dále zelenina - čerstvé listy salátu, zelí. Rádi zápasí s tvrdou kůrkou chleba, když už je přestalo bavit ostřit si zuby o dráty v kleci nebo o speciality k tomuto účelu v kleci umístěné.