Křečice PEPINA

Tato křečice u nás byla dočasně ubytována z důvodu stěhování našich známých. Přesun a změny s tím související se však protáhly a zkomplikovaly natolik, že u nás už zůstala. Při nastěhování k nám měla v kleci zajímavý domeček z nějakého jedlého materiálu, který postupně okusovala a tím tak snížila střechu až do úrovně, kdy se do domečku skoro nevlezla (viz. foto ze 17.12.2005). Samozřejmě jako ostatní křečci, má i tato velmi ráda semínkové tyčinky.

I zde jsme brzy zjistili, že ačkoliv klec je celkem dobrá, Pepina v ní nemá příliš mnoho možností k procházkám a tak jsme jí klec vybavili tradičními cestičkami z dřevěných lišt. Po počáteční nedůvěře se cestičky Pepině zalíbily a dnes je již plnohodnotně využívá. Na rozdíl od všech našich předešlých křečků, je Pepina obzvláště zdatný akrobat, velmi ráda šplhá po mřížích až do horní části klece, chytne se jen předníma tlapkama, ručkuje na různá místa a u toho zároveň okusuje mříže - jsou to skutečně zajímavé pozice (viz. foto z 21.01.2006). Její další "úchylkou" je časté ležení na zádech. Tuto pozici využívá především v posledním nízkém patře klece, kde pohodlně leží na zádech, předníma tlapkama se drží mříží a nadšeně je ohlodává. Dokonce když jí podáme zhora přes mříže nějakou dobrotku, ani se neobtěžuje otočit do běžné polohy a spokojeně přežvykuje :-).

Tento poslední odstavec však bohužel obsahuje závěrečnou, nejsmutnější událost v životě každého křečka, resp. každé živé bytosti. A to cestu, jak nás opustila. V neděli 22.10.2006 večer jsme jí, jako všem křečkům každý den, dali do misky krmení. Křečice byla vzhůru, žádnou vážnou známku nějakých potíží jsme nezaregistrovali. Krmení však zůstalo do pondělí večer netknuté. Snažili jsme se křečici najít v kleci, opatrně jsme klepali na klec, bohužel však bez odezvy. Nakonec jsme křečici našli v rožku za domečkem, ležela na zádech, tlapkou zapřená o klec, byla strašně hubená, měla mokrou srst a zalepená očička. Určitě strašně trpěla. Nemohli jsme jí však hned nijak pomoci. V úterý 24.10.2006 odpoledne jsem s ní okamžitě po návratu z práce šla k veterináři, kde jsme se shodli na jejím odchodu do křeččího nebe - uspání. Měla velký nádor mezi zadníma tlapkama :-(.